pondělí 21. října 2019

Vypínání šátku - jak na to?

Nedávno se mě jedna zákaznice ptala, jak vypínám šátky z Fina od Manos del Uruguay. Je to přeci jen drahá příze a ráda by si dala záležet. Rozhodla jsem se tedy sem dát stručný popis, jak na to.

Dopletený šátek vezmu a namočím jej do nádoby s vodou a prostředkem na praní vlny. Voda by měla mít kolem 30ti stupňů Celsia.


Někdo nechává dlouho máčet, já spíš jen počkám, až z pleteniny nevychází žádné bublinky, u Fina to trvá chvilku. Jinak záleží na síle vlny. Pokud mám přízi, kterou pokládám za odolnou, zátěžovější, klidně nechám namočené i 20 minut. S jemnou merino vlnou jsem daleko opatrnější.
Vymáchám opět opatrně v teplé vodě kolem 30ti stupňů Celsia, aby se vlna nesrazila. Po vykoupání z pleteniny jemně vytlačím vodu. V žádném případě nekroutím ani neždímám. Zabalím do suchého, čistého ručníku a projdu se po něm, abych z pleteniny dostala přebytečnou vodu.



Šátek pak pomocí vypínacích špendlíků nebo drátů vypnu na pěnové puzzle do požadovaného tvaru. Použít se dá i matrace, polystyrenová podložka s ručníkem atd. Kreativitě se meze nekladou :-).



Stejným způsobem peru a vypínám i vzorky.


Čepice suším na míči nebo nafukovacím balonku, ale pokud mi přijde, že to netřeba, nevypínám je často vůbec.


Jak to máte s vypínáním Vy? Nějaké tipy a triky? :-)

úterý 1. října 2019

Čepice Kobuk - moje první čepice se září

Už je to nějaký ten pátek, co v pletacím světě frčí kombinování dvou přízí, přičemž jedna z nich je mohérová. Vytváří to krásný zamlžený efekt. V anglicky mluvícím světě na to používají termín "halo", což se dá přeložit jako svatozář nebo světelný kruh.

Protože kombinování materiálů mě moc baví, a zároveň mě lákalo vyzkoušet si novou přízi od Manos del Uruguay - Cabrito, rozhodla jsem se, že něco takového nahodím.
Jako většina lidí na ravelry, i já už dlouho sleduji americkou návrhářku Caitlin Hunter a její čepici Kobuk jsem prostě nemohla odolat.


Jediný zádrhel byl v tom, že návod je napsán na přízi síly worsted (cca 200m/100g) nebo na kombinaci síly DK (řádově 270m/100g) s mohérem. Já jsem ji ale úplně viděla v teplých odstínech Fina Autumn, který je ale tenčí - jen light fingering (450m/100g). Nahodila jsem tedy tak, že jsem Fino držela dvojitě a k tomu ještě jedno vlákno Cabrita. Po dokončení lemu jsem přešla na Fino i Cabrito jednoduše. Jinak bych se z toho nevymotala dodnes :D.


Bála jsem se, že vyplétaný vzor nebude v barevné přízi vidět, ale vypadá to nakonec moc hezky. Z celého výsledku mám radost a těším se, jak budu čepici nosit :D.



Co?: čepice Kobuk od Caitlin Hunter
Z čeho: Manos del Uruguay Fino, Manos del Uruguay Cabrito - oboje odstín Autumn
Jehlice: 3,5 a 4 mm

A jak to máte Vy? Zkoušeli jste kombinovat příze s mohérem? Líbil se Vám výsledný efekt? Budu moc ráda za Vaše zkušenosti v komentářích.

čtvrtek 19. září 2019

Pentabackpack - v čem nosím klubka?

Žiju v Praze a moc ráda se účastním setkání s přáteli v kavárnách. Chodím plést, načerpat inspiraci a zasmát se s dalšími pražskými pletařkami a k tomu nutně potřebuju mít v čem tahat klubka :-). Pletení tahám vlastně skoro na všechna setkání ve městě, kterých se účastním. Jezdím MHD a bydlím v bytě se čtyřmi dalšími lidmi. Nutně proto potřebuji zavazadlo nejen praktické, ale i multifunkční, protože do bytu se tašek a batohů nevejde nekonečně.
Mým náročným požadavkům perfektně vyhovuje Pentabackpack z dílny Evulekotule. Někteří z Vás určitě znají její blog.
Pentabackpack je původně navržen jako praktický batoh pro maminky, které nosí svoje děti v šátku nebo v nosítku. To jsem já :-). Potřebuju ale i něco hezkého do města, kam se vejde pletení, další pletení, knížka a svetr na večer.




Tento batoh je praktický, protože popruhy s karabinkami jednoduše přeháknete a přebudujete jej na větší či menší tašku přes rameno.



Fotky fotila sama Evulekotule. Přihlásila jsem se jako dobrovolník na focení. Evu jsem moc ráda poznala a za fotky moc děkuji!


úterý 3. září 2019

Naima

...rozhodně patří k mým nejoblíbenějším svetrům letošního léta. Nosila jsem jej do města, na chatě, u ohně, na výšlap a jednou i o chladné noci ve spacáku. Po tom všem vypadá stále stejně, jen je trochu cítit kouřem.
Jedná se o opravdu geniální návod od Ankestrick. Výhodou je, že si můžete vybrat mezi krátkou verzí do pasu nebo delší s kapsičkami. Já jsem měla koupenou přízi De Rerum Natura Ullysse a bála se, že mi nevyjde dlouhá verze, i když se mi líbila daleko víc. Rozhodla jsem se tedy, že nejdříve upletu rukávy a až pak budu plést tělo, dokud budu mít z čeho. Už jste to tu asi někde četli, že? Prostě normální honička vlněného kuřete :D. Jinak to nejspíš ani neumím :-).


Ale vraťmě se zpět k Naimě. Návod je to opravdu geniální. Já jsem pletla z tenčí příze, než je doporučeno. Přepočítala jsem proto návod a pletla velikost L, abych dostala M. Počty řad jsem punkově přidávala a ubírala podle potřeby, moc to tady nevadilo.

Začínalo se odshora límcem. Některé pletařky nahodí linii krku a pak límec dopletou nakonec, až si můžou svetr zkoušet. Lidé si často stěžovali, že je límec moc dlouhý. Mohla bych jej mít asi kratší, ale vlastně bylo dost fajn se do delšího límce zachumlat třeba u táboráku. Nahodila jsem pomocí jehlice 3 mm, i když celý svetr byl pletený na 4 mm jehlicích a patenty na 3,5mm. Horní lem je takto pevnější.


Moc krásným prvkem tohoto designu jsou vertikální linie dírek. Vypadají opravdu elegantně a  jemně lemují postavu. Jsou i pěkným prvkem na límci a já jsem si je oproti návodu přidala i na náplety rukávů.



Originálním detailem jsou také vyplétané vnitřní strany kapsiček, které jen tak nenápadně vyčuhují. To mě moc baví. Oproti návodu jsem změnila konstrukci kapes. V návodu byly dvojité pouzdrové kapsy, které se k tělu svetru přichytí jen za rohy. Moje kapsy vznikly napletením délky kapsy a pak spletením dohromady za spodní lem kapsičky a matracovým stehem za boční lemy kapsy. Můj nápad to není, inspirovala jsem se tímto svetrem, kde najdete i krásně nafocený postup, jak to udělat. Autorce jsem moc vděčná!


Barevný vzor na kapsičkách jsem vyplétala metodou fair isle. Poprvné v životě tam i zpět, hladce a obrace. Doteď jsem tuto techniku používala pouze do kruhu, tedy stále hladce. Od kurzu fair isle, kterého jsem se kdysi zúčastnila u Vlněných sester, jsem tuto techniku zapomněla. Když se člověk ale dívá, jak při pletení rubu vypadá líc, přijde na to i bez youtube videí. Není to vůbec těžké, tohoto strašáka se bát nemusíte :-).


Co?: Naima od Ankestrick
Z čeho?: Ulysse od De Rerum Natura
Jehlice: 3; 3,5 a 4 mm


A co Vy? Jaký byl Váš oblíbený letní svetr? Bojíte se metody fair isle z rubové strany nebo je to pro Vás hračka?





čtvrtek 29. srpna 2019

Titus od Baa Ram Ewe v jedenácti odstínech!

Právě jsem doskladnila přízi Titus od yorkshirské společnosti Baa Ram Ewe. Můžete vybírat z jedenácti nádherných odstínů inspirovaných krajem Yorkshire. Na svetřík vel. 38 stačí 4 přadena. Při nákupu svetrového množství počítejte s dárečkem od Baa Ram Ewe. Na eshopu příze naleznete zde.
Firma si klade za cíl oprášení a znovuproslavení textilní tradice v Yorkshire. Nyní slaví 10 let od svého založení. Dokázali, že britská vlna může být luxusní a já tuto zkušenost mohu jen potvrdit.


Na ravelry je také k dispozici zdarma návod na nákrčník z jednoho přadena příze Titus.


Na Titus bylo navrženo spoustu legendárních návodů jako třeba Paper Dolls od Kate Davies nebo Dexter od Isabell Kraemer. Díky síle příze "sport" se hodí i většina návodů Carol Feller. Jestli návrhářku neznáte, rozhodně doporučuji prozkoumat :-).
Síla "sport" je příjemná přechodová. Není moc tenká, ani moc silná a i na českou zimu stačí, protože vlna nádherně hřeje (vyzkoušeno na vlastní kůži na vymrzlé chalupě v zimě v Krkonoších :-)).
Já sama jsem z ní pletla svetr Avion. Patří k mým oblíbeným a časté nošení na něm není skoro vidět. Moc doporučuji!

Detail svetru Avion od Katrin Schneider - příze Titus v odstínu Coal.





čtvrtek 22. srpna 2019

Testování návodu - nová zkušenost

Už nějakou dobu na Ravelry sleduji návrhářku, která si říká La Maison Rililie. Sleduji i její osobní profil rililie, kde jsem viděla kardigan Winston. Tak moc se mi líbíl, že jsem jej okomentovala s tím, že kdyby jej potřebovala otestovat, moc ráda to udělám.
Za pár dní se mi Rililie ozvala, že jestli chci testovat, tak můžu, ale deadline je za necelý měsíc. Šla jsem do toho, vybrala přízi a pletla jako o život. Rozhodla jsem se pro Manos del Uruguay Alegríi, protože se hodila silou (fingering). Na svetříky je moc příjemná. Je lehká, hřejivá a odolná. Byla to dobrá volba. Jediný zádrhel byl, že jedno přadeno bylo světlejší, takže jsem musela celou dobu střídat klubka, aby to nebylo vidět. Výsledek je krásně melírovaný. Jsem moc spokojená.


Šibeniční termín pro mě znamenal dost stres, ale nelituji, že jsem do toho šla. Kardigan má zajímavou konstrukci. Začíná se sedlem pleteným technikou, které se v angličtině říká "welted stripes". Nevím, jestli existuje český překlad názvu, ale dalo by se to volně přeložit jako "svařované pruhy" (pokud někdo překládáte, budu ráda za víc info - edit po komentářích: welted stripes - rýhované pruhy - to welt - šlehat, bičovat). V podstatě se jedná o rub lícového žerzeje, kdy střídáte barvy a velikosti jehlic. Já jsem používala jehlice 5mm na světlé barvy a 2mm na tmavé. To způsobilo, že světlé barvy jsou výraznější a tmavé jim dělají jen jakýsi obrys, kontrast. Technika na první pohled vypadá jako vroubek, ale není tomu tak. O vroubku autorka napsala, že jej pro jeho vytahování a sportovní vzhled nepoužívá moc ráda.


Vybírala jsem ze šedé a petrolejové verze. Na pravém vzorku jsem špatně vystřídala jehlice a hned je to vidět, zelené barvy je příliš. 


Po barevném sedle následovalo tělo svetru v petrolejové barvě. Aby mohly vzniknout netopýří rukávy, bylo v horní části potřeba kontinuálně ubírat. Nakonec se celý svetr orámoval kolem dokola patentem. Opravdu kolem dokola. Měla jsem to asi na třech kruhových jehlicích.


Na rukávy se naplétala manžeta. Doporučeno bylo plést ji jednobarevně, což jsem udělala. Výsledek ale působil jakoby přilepeně a neladil s celkem. Rozhodla jsem se proto střídat světle zelenou přízi s šedou, abych vzhled manžety přiblížila vzhledu sedla. Poradila mi to kamarádka J. a jsem moc vděčná. Konečný vzhled rukávu působí daleko harmoničtěji.



Na závěr testování bylo potřeba zvážit příze a sdělit autorce spotřebu, jaký byl vzorek před a po vyprání a jak se lišily rozměry svetru od originálu v návodu. To vše jsem jí zvládla poslat poslední den před termínem s tím, že mi chyběla druhá manžeta rukávu. Měřit už jsem ale mohla a spotřebu jsem odhadla. 

Ufff, byla to skvělá a zajímavá zkušenost. Myslím ale, že podobnou si na nějakou chvíli zase odpustím. Dokonce jsem si potom dala i pletací pauzu. Pletení má přece jen být o radosti a pohodě a ne honění termínů :-).



Co Vy? Jak to máte s pletením a termíny? Užívate si jej i tak?


sobota 10. srpna 2019

Léto - skvělý čas na dokončení restů

Nemám ráda moc rozpletených projektů. Vyhovuje mi mít tak tři až čtyři: něco složitějšího a trochu výzvu, něco bezduchého ke čtení nebo filmu a něco menšího na cesty s sebou. Když toho mám víc, mám pocit nedokončené práce a u jednotlivých projektů začínám ztrácet nit.

Rozhodla jsem se tedy přes léto se vším rozdělaným zatočit a na novou pletací sezónu nahodit s čistým štítem (ano, podzim vnímám jako začátek nové pletací sezóny, i když by bylo asi chytřejší tak vnímat už léto :-)).

Prvním dokončeným projektem byl svetřík pro mého novorozeného synovce Tiriltunge Newborn Onesie. Původní návod je na bodýčko, které má na sobě jemnou krajku.


Rozhodla jsem se pro přízi Manos del Uruguay Alegría. Tím, že je to ponožkovka s nylonem, vydrží i praní v pračce, což se na provoz s miminkem hodí. Při nahazování jsem ještě nevěděla, jestli miminko bude chlapeček nebo holčička. Vybrala jsem proto neutrální jarně zelený odstín Spirulina. Pro případ chlapečka jsem se rozhodla vynechat krajkový vzor a uplést jen svetřík bez zapínání dole.
Termín byl šibeniční. Rukávy jsem pletla ve vlaku cestou za miminkem, které se narodilo o týden dřív. Nakonec jsem to ale stihla. Fotky jsou proto trochu nic moc.


Dalším rozpleteným a nedávno dokončeným projektem jsou hladké ponožky z Manos del Uruguay Alegría GRANDE v odstínu Peach and Chia. Už jsem je jednou pletla jako dárek pro moji babičku, ale tak se mi líbily, že jsem jedny "potřebovala" i pro sebe.


Třetím dokončeným projektem je svetr Understated od Joji Locatelli z příze Winterburn DK (Baa Ram Ewe). Svetr už mám hotový. Zbývá už jen s láskou nosit. Zatím jsem nadšená jak z příze, tak z návodu. Více ale později v samostatném článku.


Posledním restem letošních prázdnin je šátek Texture Time od Stephena Westa, který pletu už od října a je to takový výplňový projekt, když není nic dalšího. Začalo mě štvát, že ho pletu už moc dlouho. Musím dokončit, ať mám čistý stůl. Pocity to nejsou ideální ani zenové, ale tak to zkrátka je :-). Navíc to bude můj adventní šál, jak jsem jej plánovala už loni.


Jsem zvědavá, jak vyřeším těch asi 600 konců (to je ironicky nadnesené, ale bojím se, že nedaleko od pravdy). Ale to je hudba budoucnosti, vždyť mám ještě celý srpen :-).

A jak to máte vy? Máte rádi velký výběr z rozpletených projektů nebo jen jeden či dva? Budu moc ráda za Vaše komentáře na toto téma :-).